Žlutý postrach

Tam na tom Místě kde slunce nesvítí se něco pohnulo. Něco, čeho by jste si na první pohled ani nevšimli, ale kdyby jste stáli poblíž o chvíli délé, zjistili by jste, že na tom místě z právě vzniklé pukliny vylezl malý tvoreček. Byl 10cm vysoký, celý žlutý a jen jeho dlouhé špičaté uši a skobovitý nos byly hnědé. Jinak na něm nebylo nic zvláštního, až na jednu věc…

Přibližně ve stejnou chvíli, kdy se objevil ten malý žlutý tvor, ucítila Bábi Zlopočasná drobnou nevolnost. < Bábi Zlopočasná žije v Lancre a je to prý tak mocná čarodějka, že když si v Ank – Morkporku nedáte bacha kam šlapete, můžete zakopnout o kořeny její moci. > Vzhledem k tomu, že na ni zrovna neměla čas, nevěnovala jí pozornost. K večeru, až dokončila svou činnost, udělala si čas na svou nevolnost, krátce ji prozkoumala a když nenašla příčinu, vzala svou cedulku s nápisem JÁ NEJSEM MRTVÁ a pustila své vědomí na průzkum okolí a hleda příčinu tam. Hledala dlouho, protože ani pořádně nevěděla co má hledat a kde, ale nakonec našla. Ráno hned po tom co nachystala krmení pro všechna zvířátka, která využila k zapůjčení, < což je kouzlo, kterým se nenápadně vkradete do mysli nějakého tvora ( nejlépe zvířete ) a prohlížíte si jeho očima krajinu > vydala se Bábi za Stařenkou Oggovou, aby si s ní popovídala o tom co v noci objevila. < Stařenka Oggová je taky velmi mocná čarodějka a nejlepší kamarádka Bábi Zlopočasné. I když o kořeny její moci nikde nezakopnete, určitě se musíte mít i před ní na pozoru. Sice Vás v nic nepromění když ji naštvete, ale pivo by Vám v korbeelu zkvasit mohlo.>

„Gyto ” řekla Bábi u čaje „Necítila ses včera divně?“
Stařenka vycítila, že se může jednat o něco důležitého a tak přiznala, že se také necítila úplně v pořádku, ale protože u ní byla rodinná sešlost a byla v lepší náladě, tak z toho nedělala žádné závěry.
„Musíme se jít někam podívat Gyto“ řekla Bábi
„Tak jo Esme, vezmeme sebou Anežku?“ zeptala se Stařenka – Anežka Nulíčková je začínající čarodějka, avšak velkých rozměrů. Zatím Stařenkou Oggovou a Bábi Zlopočasnou využívaná hlavně k tomu, aby jim na sabatu vařila čaj, ale až se doučí, určitě bude taky velmi schopná.-
„Zatím ne, mohla by být užitečná jinde. Vyrazíme hned“

Dorazily až k Místu kde slunce nesvítí a objevily žlutého tvora.
„Zdravím Vás dámy“ vypískl na ně „Copak Vás sem přivádí … hm …?“
„Ty“ štěkla na něj Bábi „Co jsi zač?“
„Není důležité co jsem zač … je podstatné co umím.“
Zasmál se vyskočil Bábi na klobouk, byl tak těžký že se Bábi málem svalila na zem. Dřív než stihla jakkoliv zareagovat vytáhl jí z klobouku jednu jehlici a zmizel.
„Co asi chce s tou jehlicí dělat?“ zapřemýšlela nahlas Stařenka.
„Nevím“ odpověděla zadumaně Bábi „Měly bychom to tu prohledat, třeba neutekl daleko.“
Jakmile odešly objevil se žlutý tvor zpět a skočil do pukliny, ze které předtím vylezl.

Ještě téhož večera odletěla Bábi Zlopočasná na svém prastarém kostěti k nejbližší semaforové věži a i když semafory nemá ráda, neměla jinou možnost a poslala zprávu na Neviditelnou univerzitu, aby jí poslali co nejvíc informací o šotcích okranech, protože i přes to krátké setkání poznala, že je to šotek a podle jeho barvy usoudila, že je to šotek okran – moc nebezpečný tvor.
Vzoromil Výsměšek < zatím nejschopnější arcikancléř jaký se kdy na NU vyskytl. Je to poznat hlavně podle toho, že se žádnému potencionálnímu nástupci už několik let nepovedlo se ho zbavit > nezklamal. Spolu s Rozšafínem Ctibumem < mladým mágem, který má tolik povinností, až by se mohlo zdát, že univerzita bez něj nebude fungovat > se vydali za knihovníkem, ten jim asi po patnácti minutách podal malou brožuru. Tu s pomocí Hexe < takzvaný univerzitní počítač ( rozhodně nepřenosný ) >, Ctibum celou poslal semafory zpět do Lancre.
Bábi Zlopočasná brožuru spěšně prošla a našla v ní, že musí znát šotkovo jméno, pak teprv ho může lapit. Věděla že past vytvořená pomocí magie by nezabrala. Musela si tedy vystačit s tím co znala a uměla nejlépe. A proto musí důkladně promyslet svou lest, aby na ni šotek nepřišel.


O tři dny později se šotek opět objevil a měl nachystanou zbraň prakticky na jakoukoliv čarodějku, která by šla kolem. Stačilo by jedno mávnutí ukradenou jehlicí a čarodějka by zmizela. Šotek dokázal zrušit magii. Ale Bábi Zlopočasná už na něj čekala a dřív než stihl svou zbraň vyzkoušet, vyštěkla na něj.
„Tak okrane, musíme si promluvit.“
Šotek se lekl, protože tohle opravdu nečekal, ale hned se vzpamatoval a povídá.
„A o čem si chceš promluvit čarodějko hm…, snad nechceš znát mé jméno?“
„Tvé jméno mě vůbec nezajímá, poradím si s tebou i bez něj.“ odpověděla mu Bábi
„Tak to jsem zvědavý jak to chceš udělat.“ zasmál se okran. A hned mávl jehlicí směrek k nejbližšímu stromu. Strom, který byl mohutný a bujný v mžiku zmizel, jen v zemi po něm zůstala veliká díra po kořenech.
„To je jen malá ukázka toho co z tou jehlicí dokážu, mohl bych klidně…“ začal šotek.
„Já vím co bys mohl.“ Nenechala ho domluvit Bábi a pak mu začala dávat v rychlém sledu spousty otázek, na které okran málem ani nestíhal odpovídat a doufala, že se šotek prozradí. Při tom stále sledovala, jestli se ten zlomyslný tvor nepokusí použít její jehlici na ni.

Mezi tím arcikancléř pročítal brožuru o okranech, protože možnost, že se vyskytne někdo komu stačí jediné mávnutí jakýmkoliv předmětem, který jste měli třeba jen chvíli u sebe, na to aby Vás vymazal z povrchu Zeměplochy a už by o Vás nikdo neslyšel, ho znepokojila. A začal vážně uvažovat nad tím, jestli by neměl přispěchat Esmeraldě s pomocí. Bohužel ho však nenapadalo, jak by ta pomoc měla vypadat. Je přece mág a s magií v tomto případě nic nezmůže.

Chrlila na žlutého tvora otázky asi půl hodiny, než se zeptala.
„A jaká je tvoje oblíbená barva?“
A šotek odpověděl:
„No přece ta moje, žlutá jsem přece žlu…“ a v tom se zarazil, protože si teprve až teď uvědomil, že se prozradil. Bábi neváhala, protože věděla, že jeho jméno souvisí celé s barvou a vykřikla na něj.
„Ty jsi Žlu!“ a měla pravdu. „Žlu Okran je tvé celé jméno“ pokračovala už tišeji. „A teď jsi můj, už nezmůžeš nic. Mohla bych tě vzít ke Stařence Oggové, ale Silverovi by z tebe bylo nejspíš špatně.“ < Silver je Stařenčin kocour, stále při „chuti“ > Chytila šotka, který právě upustil už neškodnou jehlici, dřív než uteče.
„Ahoj Esme“ pozdravila Stařenka Oggová, která právě přicházela. „Myslela jsem si, že budeš asi tady, tak jsem přišla zjistit, co se bude dít a vono už je po všem.“
„Ano Gyto, teď už jen zbývá počkat jestli se doopravdy rozplyne“ odpověděla jí Bábi.
„ A kdy by to asi mělo být?“ zeptala se Stařenka.
„To přesně nevím, zatím ho musíme někam strčit a zajistit aby neutekl, nejsem si tak úplně jistá, že už je neškodný, tak by tu neměl volně pobíhat.“
Zatím co diskutovaly, blížila se k nim další potava. Jak se za chvíli ukázalo, byl to arcikancléř Výsměšek. Když Výsměšek došel až k nim, pozdravil se s čarodějkami, jak se sluší, důkladně si prohlédl malého žlutého tvora – ten při ztrátě své moci, ztratil i na váze a zeptal se:
„To je ten šotek okran? Nevypadá nebezpečně.“ poznamenal zklamaně.
„Už ani není nebezpečný.“ odsekla mu Bábi Zlopočasná „Tohle“ zamávala arcikancléři před nosem svou jehlicí „chtěl použít proti mně a pokud by mně nechal zmizet neznámo kam, tak by mu ta jehlice mohla vystačit i na ostatní čarodějky a možná i na mágy.“
Než to dořekla zdálo se oběma přihlížejícím, že se šotek o něco zmenšil.
„Co kdybych ho vzal k nám na univerzitu?“ navrhl najednou Výsměšek „Mohli bychom ho prostudovat.“
„ Myslím, že bys to ani nestihl, Vzoromile, už se zase o něco zmenšil.“ odpověděla mu Bábi. „A tu puklinu, ze které jsem ho viděla vyskočit, musíme pro všechny případy pořádně ucpat.“ dodala
„Můžeme ji zakrýt těžkým kamenem.“ Přitakala Stařenka a hned odběhla nějaký kámen najít. Netrvalo dlouho a přinesla jeden opravdu unikátní, ze všech stran hranatý a místy ostrý. Položila jej na zmíněnou prasklinu a protože puklina byla místy širší, tak se kámen i trochu zapasaoval a držel pevně. V okamžiku, kdy puklinu zakryla se šotek rozplynul úplně, jako kdyby jeho život závisel na té díře v zemi.

ZAHŘMĚLO

Tak se vypravili k domku Stařenky Oggové, ne že by to bylo nejblíž, ale u Stařenky Oggové je více místa pro hosty a taky tam je Anežka Nulíčková, která když viděla, že se blíží obě čarodějky a vedou sebou ještě navíc mága, tak rychle postavila vodu na čaj. Jakmile čarodějky s arcikancléřem usedli k čaji, vyprávěli všechno Anežce a byli rádi, že je déšť nezastihl. Ale pršet ten den nezačalo, to hřmění bylo nejspíš spojeno s koncem Žlu Okrana.

A konec tohoto příběhu neprovází hrom, ale Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová, Vzoromil Výsměšek, Anežka Nulíčková a já.