Vloupání do knihovny

Mladý Páral Modroš pospíchal do Zašitého bubnu. Čekal na něho jeho spolupracovník z prádelny, se kterým se měl domluvit o něčem, jak se vyjádřil sám Modroš, co je vskutku lukrativní. Tohle cizí slovo si našel ve staré domácí knihovně své domovnice, která dříve byla opravdu zcestovalá sběratelka všeho zajímavého a chytrého.
Přišel do Zašitého bubnu s patnáctiminutovým zpožděním. Brblal Punčocha už popíjel třetí půllitr pivo. A když uvidděl Páral, tak se na něj zamračil.
„Co ty tady tak brzo? Já tě čekal až tak za dvě hodiny“ řekl Brblal.
„Omlouvám se, nějak jsem nestíhal. Maminka ještě potřebovala nakoupit.“ omlouval se Páral.
„To ti tak věřím. Neříkal jsi, že tvá máti je už mrtvá?“ zapochyboval Brblal.
„Ne, to rozhodně není. A teď ti chci říct, o co vlastně jde.“ rozhodl Páral.
A tak Páral začal vyprávět, co se mu nedávno stalo a co ho přivedlo k tomuto nápadu.

Před dvěma dny šel Páral na procházku. Vždycky se rád procházel, neboť si někde přečetl, že pocházkami mu nezakrní mozek a toho se bál. Občas se bál i chodit ven, protože Ankh – Morpork není nijak bezpečné město, ale zakrnění mozku bylo větší riziko. Alespoň podle něj. Právě před dvěma dny jen tak postával na Ankhském mostě a pak se nějak zapomněl. Šel dál, nevšímal si ničeho. Zvedl hlavu. Vytřeštil oči. Zjistil, že se zrovna dostal do Stínova. Protože tuhle část neznal (kdo by také chtěl znát), snažil se dostat zpátky, odkud přišel. Ale zaslechl podivné zvuky a tak se radši schoval za veliký sud. Přicházeli dva muži. Jeden opravdu obrovský s pirátskou páskou přes oko. A druhý vlastně ani nebyl muž, byl to troll. Muž s páskou zašeptal: „Možná jsi slyšel, Stalakte, že v knihovně Neviditelné univerzity se skrývá poklad starého námořníka, který byl můj dávný předek. Později se z něj stal mág a ten poklad tam ukryl. Nevím přesně, kde ten poklad je, ale vím, kdy se nám mapa zjeví, musím stát přesně uprostřed knihovny v den úplňku ve dvanáct hodin a cesta se mi ukáže. To mi aspoň tvrdil můj otec, ten starý mizera. Doufám, že mi s tím pomůžeš.“
„Ano. Pokud…“ začal Stalakt.
„Neboj, nějaký matroš ti zajistím, ale v poslední době je to čím dál těžší. Ten Návažka to hrozně hlídá.“ řekl pirát.
„To je pravda.“ řekl Stalakt a pokývl svou velkou hlavou.
„Tak nejspíše jdeme.“ dokončil tak vše pirát a vydal se s trollem o pár ulic dál.

„To je vše?“ řekl Brblal.
„Ano. A nestačí to snad?“ podivoval se Páral.
„Stačí, ale nevěřím tomu.“ pochyboval Brblal.
„Ale ty nevěříš ničemu.“ řekl Páral.
„Dobrá. Věřím, ale jak se chceš dostat do knihovny. A jak se chceš vyhnout těm dvěma?“ zeptal se Brblal a čekal na odpověď.
„Jak se vyhnout těm dvěma, to bude těžší, ale dostat se do knihovny je úplná hračka. Máma přece pracuje na univerzitě, takže mi lehce sežene nějaký paklíč, když ji poprosím.“ odpověděl Páral.
„Dobře. Pak mi v práci řekni, jestli máš vše. Úplněk je ve pozítří.“ konstatoval Brblal.
„Neboj, vše zařídím a dám ti vědět.“ potvrdil Páral.
Tak za pár minut zapili a ráno se probudili před dvěřmi Zašitého bubnu. S pocitem studu šli do práce. O přestávce se zastavil za svou maminkou Modrošovou, která už pro něj měla přichystaný paklíč. Sice nevěděla, co ten její syn chce vyvést, doufala, aby se nedostal do průšvihu jako jeho otec, ale nemohla s tím nic nedělat, neboť Páral už byl dospělý. Páral mamince poděkoval. A štrádoval si to do práce. Mrkl na Brblala. Ten pochopil.