Oktironový had 2: Síla Stínu

Podle některých existuje tohle místo jen ve snech lidí, ale ve skutečnosti je tomu právě naopak. Tohle místo vlastně možná vůbec neexistuje, ale je pravda, že to byste mohli říct i o jakémkoliv jiném, libovolném místě, a ono by vás ani nezažalovalo pro pomluvu. Pravda ale je, že na tomhle místě žijí Věci, o kterých OPRAVDU NECHCETE vědět…a ne, nemyslím Tamto místo. Tohle místo obklopuje ten vesmír, ve kterém pluje Velká A’Tuin, Nebeská želva, mezi hvězdami. Mágové tomuto místu říkají Podzemní rozměry. A opravdu, není to hezké místo…všude cosi neustále řve, křičí, kráká, píská a hučí, všude je lesklý šedý písek, občas nějaký ten otvor do neznáma….
Tady jsou stvoření, která se neustále snaží dostat dovnitř na Zeměplochu skrz myšlenky. Existuje hned několik možností, jak se dostat do Podzemích rozměrů, jako například skrz magické knihovny a magii obecně, někdy dokonce vyslovením číslovky OSM na místě, kde je velmi slabá hranice mezi rozměry, nebo, jak právě zjišťuje jeden nedůležitý had, skrz truhly vyrobené ze dřeva myslícího hruškovníku.
Onen had patřil k druhu ophis magia, tedy hádek magický, ale mezi zoology se uchytil spíš název oktironový had, kvůli skutečnosti, že se živí výhradně magickým kovem Oktironem, a je proto, stejně jako onen kov, velmi vzácný. Myslící hruškovník je pro změnu strom rostoucí jen na místech silně zasažených magií, a je také velmi vzácný (truhly vyřezané z jeho dřeva jsou určitě velice drahá záležitost). Ale vyplatí se vám pořídit si alespoň peněženku z hruškovníkového dřeva, protože cokoliv z něj vyrobené vás následuje kamkoliv. A k těmto výhodám patří ještě to, že ta peněženka pak útočí na každého, kdo není její majitel, nebo se jí nelíbí . Samozřejmě myslím, abyste si jí pořídili legálně. V opačném případě…no, to by se vám asi nelíbilo. Je sice docela možné, že by jste přežili, a dostali se do Podzemních Rozměrů, ale odtamtud nevede žádná známá cesta zpět a jsou tam, jak jsem již zmiňoval, ošklivé a nebezpečné Věci. To je, myslím docela dobrý podnět k tomu, nenechat se zblajznout dřevěnou peněženkou. Nehledě na to by byla stejně dost těžká…. A vůbec, proč si vlastně nekoupíte koženou? Ale dost už bylo povídání.
Nyní se přesuneme opět do Podzemních Rozměrů . Had, který už zjistil co to znamená měkká a tvrdá země zároveň , se pokoušel vyhrabat z téměř metrové hloubky . Nijak se mu to nedařilo. Byla tu zima jako v …had si zrovna nemohl vzpomenout jaká zima tu přesně je, ale ani na to neměl dost času protože po něm chmátla něčí ruka a vytáhla ho. Za ním se ozvala směsice hlasů: „Hele žížala, aspoň bude co jíst.“ „Ale houby žížala, Orgoj chrchlychrchly to je*.“ „Na to je moc malej, aby chrchlal.“ „Ne-e, von je jenom podviživenej, žejo, malej .“…Načež se strhla zuřivá debata o to, ke kterému druhu návštěvník patří.
Had si pomyslel, ze to není moc zdvořílé, a snažil se nějak vyprostit z mužových prstů, ale to bylo prakticky nemožné. Ty prsty, které ho držely vlastně málem nebyly lidské. Vlastně by docela klidně dokázaly drtit žulu. Had stěží potlačoval vykviknutí. Jeho ocas byl v jednom ohni. Opravdu ho velmi urazilo, že ho považovali za žížalu. Kdo to kdy viděl, smaragdově světélkující žížala? Místo kvíknutí promluvil (tedy, on vlastně nepromluvil, spíš telepaticky naznačil, že by promluvit mohl, ovšem kdyby měl ústa.): „Cožeto???“
A toto naprosto vyčerpávající konstatování ho zmohlo natolik, že omdlel v obrově dlani.

Probudil se asi po třech hodinách na něčem, co zřejmě mělo připomínat velmi nepovedeně vyřezané křeslo. Asi dva metry od něj stál obr a chytal lelky. Skoro vůbec si hada nevšímal. Když měl ted had trochu čas, chtěl si pořádně obra prohlédnout. Měl asi dva a půl metru na výšku a metr na šířku. Nosil plnovous, ale nevypadal vůbec jako mág, které občas vídával, když ještě pobýval na Neviditelné Univerzitě (i když se lišil asi jenom ve stáří a ve způsobu oblékání. Tenhle chlapík by se možná dokázal ztratit v davu, kdyby se trochu snažil, ale mág rozhodně ne). Had mu odhadoval tak na čtyřicet, ale možná, že byl ještě o troch mladší. Ono to tak nějak nešlo poznat. Velikán si všiml, že sebou had šije, přestal lovit ty divné ptáky a představil se. „Ahoj žížalo, já sem jako nějakej takovej Nevěřít Nicka, nebo nějak tak to bylo…“, a začal se zamyšleně vrtat ve svém gigantickém nose. Had se zamyslel a pak uznal, že by to snad mohla být pravda, i když obr nevypadal jako někdo, komu patří takové jméno. „Kde to vlastně jsme?“ Vyslal had do vzduchu otázku. „Vim já?“ vyjádřil obr své mínění. „Asi je to něco jako…jak se to menovalo…jo už vim, peklo!“ . „Vážně? To je divné“ podivil se had. „No, mě to připadá logičtější než to, že na mě mluví divnej zelenej had co světélkuje.“
„Přestaňte se vybavovat!“ ozval se hlas za obrovými zády. „Máme tu další bouři…“
„Už zase?“ zeptal se otráveně Nevěřít. „To ty bouře snad nikdy neskončí?“
„Kolik vás tu vlastně je???“ Naservíroval had další otázku. „S tebou nás tu je ………čtvero! Nebo ne, Rypáku?“ Šlachovitý muž oslovený jako Rypák si jejich rozhovoru nevšímal, a nervózně podupával nohou. Obr se znovu otočil k hadovi „Asi jo, je nás tu čtyři, Ale jestli se neschováme před bouří, tak by tu moh bejt brzo jenom…“ Nevěřít začal vypočítávat na prstech „pátej!“ oznámil hadovi po minutě. „No tak, Nicko, pod už, nebo z tebe ten pátej určitě nebude!“ Nevydržel to už Rypák.“Vždyť už du!“
To byla další věc. Had, když měl konečně čas, zjistil, kde se vlastně nachází. Byl to prostor vyhloubený do země, i když výrazem země nemyslíme hlínu a kamení, ale šedý, až šedohnědý „něcojakopísek“ a, samozřejmě, černé něcojakokamení. Prostor byl zpevněn trámy, at už je tvořitelé našli kdekoliv. Mezitím dohadování skončilo. “takže, bazilišku, my deme pro ostatní, ty tu počkej, a nezdrhni.“ Sdělil mu spěšně hromotluk, jako by to říkal čtyřletému dítěti , a chystal se připojit velmi otřepanou frázi „…A nikomu neotvírej!“

Obr a Rypák se vrátili asi za deset minut a vedli sebou vystrašenou postavičku, která neustále těkala očima z jednoho místa na druhé.Hadovi někoho připomínala…Těk, těk. „Takže, hade“ Chopil se řeči Rypák „Dohodli sme se, že pudem doluuuaaaaa!!!“vykřiknul najednou a ukázal prstem na něco, co se mu kolébalo sotva deset centimetrů od hlavy „Ccccottttooossaakkramabejt???!!!” vypískl Těkavý. “Vypadá to jako takový to divný R bez tý dolní čáry…a nebo jako F s další čárou…“
Přidal své polínko, nebo spíš blok pískovce do pyramidy nechápavosti Nevěřít Nicka. Nad nimi se opravdu vznášelo něco jako velké duhové P, jak to Obr kostrbatě vyjádřil a vypadalo, jako by se každou chvíli chtělo přidat k dalším písmenům a vytvořit velmi sprosté slovo. Jako zázrakem se najednou objevila další, zatím nejmenovaná písmena. Zbytek už znáte. Těkavý začal zvracet. Ale naštěstí nezvracel dlouho. Omdlel, krátce potom, co se začala objevovat další slova, a to nebyla všechny sprostá. Ovšem bylo jich moc. Dokonce tolik, že peklo, nebo co to bylo, zmizelo. A místo něho se objevilo něco jako: Konečně! Pánové, máme tu plně funkční Realitu 2.0.0!!! Ozkoušenou, novou a plnou potvor. Co říkáte mému projektu, pane Ctibume?“ A další , ale jakoby hlubší písmena oznamovala: „Co? Jo, ano, jasně, dobrý…docela ujde, ale zopakoval bys mi prosím ještě jednou, k čemu že to bude?“ písmena se konečně změnila na hlasy, a první hlas začal vysvětlovat: „Je to něco jako Zemneplocha, ale placatější a také nebezpečnější. Ti čtyři jedinci, kteří byli náhodně vybráni“ Druhý hlas ho přerušil „-Ale mezi nimi byl i náš nic netušící student! A ta truhla mohla toho vzácného hada
sníst!“ Rozkřikl se. „Kolikrát vám mám vysvětlovat, že to byla Hexova chyba, ne moje! Můžu pokračovat? Byli vybráni náhodně a proto je už musíme vrátit zpátky, jinak má NU problém…“ Obhajoval se první.

Nicka, který zas ucítil známou dlažbu pod nohama, si oddychl. Byl doma! A ostatní pravděpodobně taky! Hned co všichni dopadli na nějakou okovanou truhlu. Pan Rozšafín Ctibum jim vysvětlil, s pomocí tisíce slov, kterým nerozuměli, že to byl jen …jak to bylo…Vodický experiment nebo tak nějak, že jim univerzita pochopitelně poskytne odškodnění, a pustil je domů. Rypák šel do ulic, had se dohodl s Knihovníkem na nájmu jednoho banánu denně, a ten vystrašený blázen zůstal na Univerzitě. Prý to je student . Ještě chvíli přemýšlel, co to je odškodnění, ale pak toho nechal, protože to stejně k ničemu nevedlo………


*Správně Olgoj Chorchoj, podle pověstí obrovský pouštní červ.