Mravenčení

Kapitán Karotka za ta léta u Ankh-Morporské Městské hlídky potkal nezměrné množství vinných i nevinných lidí. Málokdo měl navíc takový odhad charakteru, jako on. Na brýlatého chlapíka čekajícího na chodbě Pseudopolsého dvora ale snad ani svoje léty prověřené detektivní schopnosti nepotřeboval. Rozšafína Ctibuma už seržant Tráčník na první pohled zařadil do kategorie „nevinný sžírající se vinnou“ a uvařil mu kafe.
„Co Vás k nám přivádí, pane Ctibume,“ otázal se vysoký policista shrbeného mága, když jej usadil za výslechovým stolem.
„Asi to byl jeden ze studentů, pane!“ začal jeden z mála kompetentních mágů Neviditelné univerzity nezvykle od prostředka, jako by Karotka přece musel vědět, proč tu je.
„Ale je to můj stroj a moje kompetence, takže následky samozřejmě ponesu sám. Ale chtěl jsem to s Vámi zkusit nějak urovnat, než si půjdu pro spravedlivý trest k arcikancléři Výsměškovi. Ta pokuta je prostě nad moje možnosti!“
Karotka byl známý tím, že v lidech vzbuzoval to nejlepší, jako by v nich jen to nejlepší i viděl. Nyní měl však pocit, že léta práce s velitelem Elániem mu v hlavě uhnízdila malinkého policejního cynika, který se ptal, zda se na Ctibumovi nezačíná podepisovat čím dál častější zaskakování za univerzitního kvestrora. Říci to nahlas si samozřejmě dovolit nemohl.
„Pomalu, pane Ctibume, prosím. Kdo Vám vypsal pokutu a z jakého důvodu?“
Ctibum možná na chviličku zaváhal, ale pak si řekl, že v Ankh-Morporku se děje každý den tolik zločinů, že druhý nejvýše postavený důstojník nemůže vědět o všech, ať už jsou sebevážnější, a podal Karotkovi pergamen psaný úhledným, až strojově přesným rukopisem.
+++ VAROVÁNÍ!!! VÁŠ PŘÍSTUP K HEXNETU BYL ZABLOKOVÁN ANKH-MORPORSKOU MĚSTSKOU HLÍDKOU!!! +++
+++ Bylo zjištěno, že Váš účet byl zneužit k trestné činnosti podle § 1471 královského trestního zákoníku. +++
+++ Po zaplacení pokuty ve výši 5.000, slovy pět tisíc, Ankh-Morporských Tolarů na účet Ankh-Morporské Městské hlídky č. 4586332/07A00, VS. 7A7A7A5573, bude Váš přístup k hexnetu obnoven. +++
+++ Už to nikdy nedělejte. +++
+++ A-M.M.H. +++
„Pane Ctibume, ujišťuji Vás, že městská hlídka Vás nemá nejmenší důvod pokutovat za § 1471, tedy nošení ženského spodního prádla jako pokrývky hlavy o státním svátku. Pokud by na to mimo univerzitní zdi byli nějací svědci, tak už bych o tom stejně jako polovina města věděl, a akademická půda je mimo naši jurisdikci, dokud nás na ni sami nepozvete.“
Rozšafín se na policejního kapitána nepřítomně zadíval.
„Vy mě ale chcete pozvat, pane Ctibume, protože máte vážný problém, že je tomu tak?“
***
Vítek Falš, když ještě chodil na Neviditelnou univerzitu, nepotřeboval mezi studenty přezdívku. Pokud někdy na někoho sedělo prastaré rčení nomen omen, byl to on. Přestože jeho univerzitní kariéra byla krátká a bouřlivá, dosáhl mezi jistou sortou studentů značné obliby. Proto měl i po letech mezi nimi své kontakty, se kterými se scházel v hospodě o Zašitého bubnu. Jedním z nich byl Josef Zelený, původem ze Sto Lat, kterému spolužáci říkali Špenát. Nyní, i když do hospody teprve přišel, byl Zelený červený.
„Tobě muselo definitivně přeskočit! Rozšafín Ctibum se někam ztratil a nikdo v budově silnoproudé magie se nemůže dostat k hexnetu!“
„Klid, Špenáte!“
Suverenita byla vždy Falšovou hlavní zbraní. Mávnul na obsluhu, aby nově příchozímu štamgastovi přinesla to co obvykle, aby alkohol dohnal barvu, kterou většina hostů získávala až postupně.
„Všechno jde podle plánu. Ctibum teď určitě shání po svých černých kšeftech peníze na pokutu. Zítra budete mít hexnet zase pod kontrolou. Slibuju!“
Špenát obrátil sklenici mačkadlice na ex, a když se mu obě oči sešly opět na Falšovi, rezignovaně vzdychnul: „Jsi si jistý, že si našeho šéfa s někým nepleteš?“
***
„Kapitáne, obávám se, že Vám moc nepomohu. Účet samozřejmě nepatří hlídce, ale jedné z jakazačistánských soukromých bank, jejichž název nejsem s to přečíst střízlivý.“
Vlahoš von Rosret, někdy až příliš výkonný ředitel Ankh-Morporské Královské banky, pokrčil rameny a předal záznam kapitánu Karotkovi.
„Naneštěstí tyhle banky, podobně jako my, neposkytují informace o svých klientech.“
„Jak tedy vůbec vědí, komu peníze vyplatit?“ dotázal se zmatený policista neoficiálního odborníka na falešné korporátní účetnictví.
„Podle toho variabilního symbolu. Popravdě, autor tohohle podvodu docela riskuje, že si o peníze řekne kdokoliv, kdo se ke zprávě dostane,“ Vlahoš se na chvilku zasnil a pak se vrátil do své role spořádaného občana, „ale jinak je legálními prostředky prakticky nevystopovatelný.“
„Pane Rosrete, dejme tomu, že jsem právě někde zapomněl svůj průkaz a obušek, sedíme spolu jen tak u sklenice…“ Karotka se zamyslel nad z jeho strany neobvykle nedotaženou a neuvěřitelnou premisou, „a povídáme si o tom, jak zjistit adresáta konkrétní zahraniční transakce. Co byste mi poradil?“
„Poradil bych Vám zajít si do Patricijova paláce a zeptat se, proč by Vás to vůbec nemělo zajímat, kapitáne,“ kysele odvětil Vlahoš, jako by už podobný rozhovor někdy absolvoval.
Pokud někdy o kapitánu Karotkovi někteří občané tvrdili, že má dlouhé vedení, měli možná pravdu v případě mladého právě příchozího trpaslíka Karotky Rudykopalssona a velmi zaměstnaných ankh-morporských slečen, ale nemohli mluvit o současném druhém muži hlídky. Jeho vedení bylo krátké a efektivní. Právě vedlo mezi bankou a sídlem nejmocnějšího muže civilizované části Zeměplochy a kapitán už byl v půlce cesty.
***
Patří mezi lidské přirozenosti v případě zjištění problému v práci neinformovat automaticky svého přímého nadřízeného, ale někoho, kdo by Vám s řešením problému mohl pomoci bez zbytečného řvaní. Tento postup je tím pravděpodobnější, čím je problém závažnější. Proto Rozšafín Ctibum nešel za Arcikancléřem Výsměškem. Ze stejného důvodu, když noční hlídač Evžen Kukla našel v trezoru Královské banky několikapalcovou díru, kterou řady mravenců vynášely pryč svazky bankovek a dluhopisů, nešel za hlavním účetním ani výkonným ředitelem. Místo toho zamířil za svým kamarádem z dětství, který to na rozdíl od něj dotáhl do městské hlídky, Noby Nóblhóchem. Tento zcela vadný úsudek byl jen jedním z mnoha příznaků toho, proč to do hlídky dotáhl Noby Nóblhóch a ne Evžen Kukla.
***
O hodinu později seděl kapitán Karotka v kanceláři velitele Elánia a byl rudější než obvykle.
„Kapitáne, zdá se, že jste konečně po letech poznal kouzlo mé oblíbené zdi ve Vetinariho paláci. Ukažte, dáme Vám na to led.“
„Veliteli, jak tomu může patricij přihlížet? Vždyť nás naprosto bez skrupulí okrádají!“
„Myslím, Karotko, že to má něco společného s povahou Ankh-Morporské obchodní politiky. Tohle Vám už musel vysvětlit Vetinari a předem upozorňuji, že zdi téhle kanceláře jsou mnohem tvrdší a mohl byste si skutečně ublížit.“
Policejní šéfové v celém multiversu mají zaručený rychlý přístup k ledu. Většina z nich pro případ náhlé potřeby ochladit si sklenici whisky. Touto fází si Samuel Elánius prošel už v mládí, než se vůbec stal policejním šéfem, a nechtěl se k ní vracet. Proto mu byl led ze sklepní forenzní laboratoře k dispozici pro případ náhlého návratu z diskuse s Havelockem Vetinarim, které zpravidla končily novou dírou ve zdi na chodbě před Oválnou pracovnou a pohmožděnou rukou zákona. Elánius podal Karotkovi kyblík s ledem, který donesl službu konající strážník. Služba v Pseudopolském dvoře uměla číst ve tvářích svých velitelů. Tváře se mění, výrazy ne.
„Pokud jste absolvoval stejný rozhovor jako já před lety, zjistil jste, že Ankh-Morporská obchodní politika ve zkratce znamená, že pokud nějaký stát a jeho podnikatele okrádáme více než oni nás, tak nebudeme dělat vlny.“
„Tak nějak to říkal. Veliteli, patricij mi v zásadě dal vybrat mezi prací v hlídce a funkcí obchodního atašé v Jakazačistánu.“
Elánius si zapálil doutník a potlačil nutkání nabídnout zkroušenému zástupci.
„Pak bych vám doporučil zvážit, jestli chcete po pachatelích pátrat za rohem na univerzitě nebo v deštných pralesech na druhém konci Zeměplochy.“
***
„To je skandál!“ hřímal Vzoromil Výsměšek, arcikancléř Neviditelné univerzity, před nastoupeným profesorským sborem.
„Kde jsou moji mravenci?“
Výsměšek nikdy do důsledků nepochopil fungování HEXu, magického univerzitního stroje založeného na exteligenci kolonií mravenců, myší a v tuto chvíli kvůli komunikaci s podobnými stroji na jiných univerzitách i včel, holubů a kdo ví, čeho ještě. Jako nejvyšší nadřízený všech, co s tím zatraceným strojem měli něco společného, to ani chápat nemusel. Stačilo, když s tím mohl souhlasit. To ovšem jeho kolegům nezabránilo dát arcikancléři k narozeninám malé prosklené mraveniště, pro případ, že by někdy do tajů fungování mravenčí kolonie chtěl proniknout. Vitrína teď však zářila oktarínovým nádechem a uvnitř nebylo jediné dělnice, jediného okřídleného samce, o královně ani nemluvě.
„HEX se chová nějak divně, arcikancléři,“ připsal si Rozšafín Ctibum body za pravdu nadřízenému.
„Doporučuji zakázat k němu přístup studentům a odstavit jej, dokud nezjistíme, co se stalo.“
„Nechápu, jak to může souviset, ale studenty k němu nepouštějte, beztak u té klávesnice tráví zbytečně moc času. Za mých mladých let jsme se bez těchhle vymožeností obešli.“
Rozšafín si v duchu podtrhl příkaz, který tak jako tak sám vydal už ráno, než se vydal na policejní stanici. Příčiny, následky, co na tom, když budou mít v záznamech stejné datum?
„Ale nevypínat. Ještě by se o tom dozvěděl ten pacholek bývalý děkan a naparoval by se, že jeho stroj funguje bez výpadků!“
Ctibumovo tiché zaúpění zaniklo ve vrzání parket, když si celý profesorský sbor vzpomněl na kolegu, který odešel, podle svých vlastních slov, za lepším.
„A ti mravenci se najdou, i kdyby se na to měla povolat Městská hlídka!“
***
Špenát stál na dvorku jednoho ze zcela zaměnitelných šedivých domů na Stínově. Tedy, ještě před několika dny byl ten dům zcela zaměnitelný s jinými několik ulic daleko. Teď byl zcela jedinečný, protože polovinu dvorku zaplňovalo mraveniště vysoké dvě patra, které se tisklo k praskající dřevěné stěně.
„Neblbni! Vymyká se ti to z rukou!“ křičel Špenát do otevřeného okna domu a při tom podezřívavě pozoroval šiky dělnic a letců, ke kterým jakoby z vrcholu mraveniště neslyšně promlouval lesní mravenec s miniaturní červenou mašlí.
„Buď v klidu!“ ozvalo se z domu, kde Vítek Falš zadával do svépomocí postaveného terminálu příkazy. „Mám to pod kontrolou!“
***
Vyvažovací kontinent se otřásl.
***
Kapitán Karotka seděl za terminálem HEXu a zdálo se, že si se strojem celkem dobře rozumějí. Jako by se znali celé věky. Jako by byli staří přátelé. Ostatně, podobný pocit měla většina obyvatel Ankh-Morporku, kteří se s Karotkou Rudykopalssonem za ta léta potkali. Nezáleželo na tom, zda se jedná o lidi, trpaslíky, upíry, vlkodlaky, golemy, zombie, skřety a další ještě exotičtější obyvatele největšího tavícího kotle Zeměplochy. Proč by se měla exteligence složená z různých živočišných druhů chovat jinak, než různé živočišné druhy samotné? Zástupce menšiny, která se s Karotkou skutečně znala léta, ale nerozuměla si s ním, odváděl policejní kapitán pravidelně v okovech.
„Je v tom magie, že ano?“ položil prakticky řečnickou otázku Rozšafín Ctibum veliteli Elániovi. Oba byli mimo doslech, aby každý z vlastních profesionálních důvodů nenarušovali výslech.
Méně zkušený policejní důstojník by si neodpustil pohled „to se ptáte vy mě?“, jenže Elánius byl proti své vůli jmenovaný diplomat.
„Jedna z těch nejstarších. V tomhle městě to ví už snad každý kromě něj. Nebo to ví a je ještě větší zatracený demokrat, než hraje. Ale to je jedno, dokud to nese výsledky a Vetinarimu to nevadí.“
Elánius pokrčil rameny a odklepl popel z doutníku.
„Mně se každopádně líp spí, když vím, že mi kryje záda. A mám pocit, že pomalu dorůstá do fáze, kdy zvládne dělat skutečně těžká rozhodnutí. Ať si nestojí o svoje království, časem bude muset převzít to moje.“
***
Vzoromil Výsměšek, od chvíle, kdy se stal arcikancléřem, každý den pro zdraví vystoupal po nekonečných na vrchol Věže umění. Kochání se rozhledem nad městem, kterému by s trochou snahy mohl vládnout, s tím nemělo naprosto nic společného. Shodou okolností mu tak bylo dopřáno divadlo, které vysvětlilo většinu dění Ankh-Morporku za posledních 24 hodin.
Zdá se to poněkud nepochopitelné, ale většina interakcí podzemních rozměrů na Zeměploše se projeví jako meteorologické jevy. Proto Výsměšek spolu s milionem obyvatel města sledoval, jak se nad Stínovem roztrhla mračna. Z nich se začala do reality rozvíjet… Pro nedostatek příhodných pojmů tomu říkejme chapadla.
Instinkt mága, i když v pokročilém věku, se nezapřel. Výsměšek tasil svoji kuši a kolem jeho magické hole o mnoho pater níže v šatníku začal cirkulovat oktarínový obláček. Instinkt cholerického nadřízeného, i když v pokročilém věku, se rovněž nezapřel.
„Kvestór!“
***
Než se stihl nejen kvestor, ale kdokoliv z tělocvikem nedotčeného profesorského sboru vyšplhat na vrchol věže umění, bylo skoro po všem. Závěrečné divadlo, kdy vskutku monstrózní mrak létajících mravenců napadnul monstrózní, ehm, monstrum z podzemních rozměrů, tak z věže sledovali jen Výsměšek, Rozšafín Ctibum (jako by něco tušil) a profesor Mrakoplaš. Ten, byv vzdálen od nebezpečí několik příjemných mil, konstatoval, že už viděl horší věci. A zavázal si tkaničky.
***
„To je netolerovatelné!“
Važuzel se během let, kdy se živil jako tajemník lorda Havelocka Vetinariho (a nově jako občasný železniční korespondent, ovšem to zdaleka nevynášelo tak, aby mohl původní profesi opustit) naučil umění kradmého vniknutí do místnosti i děje.
„Máte na mysli ten kráter uprostřed Stínova, který právě ohledává Městská hlídka? Pokud vím, jsou na místě dvě doběla vyčištěné kostry.“
„Ne! Mám na mysli dnešní ranní křížovku!“
Seznam priorit vládce Ankh-Morporku byl všeobecně známý a neměnný. To, co se běžnému závozníkovi mohlo zdát jako svět bořící krize, bylo jen zrnkem písku v komplikovaném soustrojí myšlenek Havelocka Vetinariho. Ale ranní křížovka v Ankh-Morposké Kometě byla jedním z faktorů, které si nevědomky zahrávaly s osudem světa tak, že božská Dáma odmítala opustit svůj dunmanifestinský boudoár s tím, že dokud ten zpropadený asketa nechcípne, tak se do věcí smrtelníků nebude míchat. Její slova.
„Ne, Važuzle. Kdybyste měl jedním slovem popsat styl mojí vlády, jaké slovo by to bylo?“
„Tyranie? Autokracie?“
„Správně, Važuzle! Co má v té křížovce dělat slovo bezskrupulózní? Copak já jsem bezskrupulózní? Neuvědomuje si autorka křížovky, že kdybych byl skutečně bezskrupulózní, vládnul bych mnohem, mnohem menšímu městu?“
Patricijův boj s autorkami křížovky byl jedním z koloritů města Ankh Morporku. Není známo, kolik se jich snažilo v tomto nerovném duelu soupeřit. Rovněž není známo, jestli se s nimi snažil soupeřit jakýkoliv jiný gramotný Ankh-Morporský muž. Na druhou stranu zažívala Aknkh-Morporská Kometa nebývaný nárůst předplatných v Quirmu.
„Na místě toho kráteru postavte Výzkumný ústav chování mravenců. Rozpočet vám podepíšu. Zapojte mágy do společného podniku. To by mělo zaručit, že se nic neobjeví a ve městě bude klid.“
Važuzel vyrazil provádět rozkazy svého vládce, město se vrátilo ke svému běžnému koloritu (ne, že by ho útok příšer z podzemních rozměrů mohl nějak narušit) a kapitán Karotka spal opět o něco hůře než včera, jak už bývá údělem těch, na jejichž bedrech spočívá tíha světa.