Víte, že?

Ze všech měst na celém světě…

Je to po čertech velký ještěr, pokřikovala ta skupinka. Musí vážit celé tuny. Nic tak velkého nedokáže létat, dokonce ani na překrásných křídlech. A k čemu jsou létajícímu ještěrovi ty velké pevné šupiny na hřbetě?
Sto padesát metrů nad nim proletěl oblohou paprsek modrobílého plamene.
To přece není možné! Vždyť by si musel popálit tlamu!
Vedle něj stála s otevřenými ústy lady Berankinová. V kotcích za ní pištěli a vyli draci.
Obrovské zvíře se obrátilo ve vzduchu a znovu se sneslo nad střechy. Znovu vyšlehl oheň. A pod ním vyskočily žluté plameny. Bylo to provedeno tak rychle a dokonale, že Elániovi trvalo jen pár vteřin, než si uvědomil, že drak zapálil několik budov.
„Můj bože!” ozvala se lady Berankinová. „Podívejte! Využívá termiku! Proto zapálil ty domy!” Obrátila se k Elániovi a oči jí neskutečně plály. „Uvědomujete si, že vidíme něco, co lidé neviděli celá staletí?”
„Ano, vidím prašivého krokodýla, který se snaží podpálit moje město!” vykřikl Elánius. Neposlouchala ho. „Někde musela přežít malá ko¬lonie, kde se ještě rozmnožují,” řekla. „Po všech těch letech! Kde si myslíte, že by to mohlo být?”
Elánius nevěděl. Ale v duchu přísahal, že to zjistí a pak se toho draka zeptá na pár velmi vážných věcí. „Jedno vejce,” vydechla chovatelka. „Dejte mi jen jedno jediné vejce...”
Elánius na ni zíral s opravdovým úžasem. Pomalu začal nabývat dojmu, že on sám je poněkud vyšinutý. Ve městě pod nimi vzplála další budova.
„Jak daleko,” řekl pomalu a nahlas, jako kdyby mluvil k dítěti, „tihle ptáčkové doletí?”
„Jsou to zvířata, která se drží na jednom místě,” mumlala lady. „Podle pověstí prý –”
Elánius si uvědomil, že ho čeká další exkurze do světa draků. „Prosím, jen fakta, madam,” přerušil ji netrpělivě.
„No, moc daleko nedoletí,” odpověděla poněkud zaraženě.
„Děkuji vám mnohokrát, madam, opravdu jste mi velmi pomohla,” zabrumlal Elánius a dal se na útěk.
Takže někde ve městě. Za hranicemi Ankh-Morporku se široko daleko rozkládala jen pole a močály. Ta obluda musí žít někde ve městě.
Elánius pospíchal ulicemi a podrážky jeho sandálů pleskaly na dláždění. Někde ve městě! Což je samozřejmě naprosto absurdní. Naprosto absurdní a nemožné.
Tohle si tedy nezasloužil. Ze všech měst na celém světě, ve kterých se mohl usadit, pomyslel si Elánius, si vybral právě to moje...
– Stráže! Stráže!

Parodie na nejznámější hlášku z filmu Casablanca s Humphrey Bogartem a Ingrid Bergmanovou v hlavních rolích z roku 1942.

Není to poprvé, co Terry Pratchett tuto hlášku ve svém díle parafrázoval. Poprvé se již objevila v Magickém prazdroji.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

15.06.2026

Petr Čáp