Víte, že?

Slabina monster

„Dobrá,” zasípal, když se mu ruce roztřásly napětím jako větve za bouře. „Vidíte támhle střechu budovy cechu vrahů?”
Upřeli oči špinavým vzduchem.
„Dobrá,” pokračoval Tračník. „A vidíte na ní nahoře korouhvičku? Vidíte ji?”
Karotka vrhl rychlý pohled na hrot šípu. Kýval se sem a tam v řadě poměrně velkých osmiček.
„Je to sakra daleko, seržo,” zabručel pochybovačně Noby.
„Mě si nevšímejte, dívejte se na tu korouhvičku,” zasténal seržant.
Přikývli. Korouhvička měla podobu plížícího se muže v širokém plášti. Hrot kupředu obrácené dýky byl vždy otočen tak, aby mířil proti větru. Na tuhle vzdálenost se figurka zdála maličká.
„Dobrá,” vyrazil ze sebe zadýchaně Tračník. „A teď, vidíte oko toho chlapa?”
„Ale jdi!”
„Drž hubu, drž hubu, drž hubu!” zasténal Tračník. „Povídám, vidíte ho?”
„Já mám dojem, že ho vidím, seržante,” prohlásil nakonec Karotka oddaně.
„Dobře, dobře,” zasípěl seržant a kýval se námahou dopředu a dozadu. „Dobrá. Dobrej kluk. Fajn. Tak teď se na něj dobře dívej, jo?”
Zasténal a vypustil šíp.
Pak se stalo několik věcí tak rychle za sebou, že je budeme muset popsat jaksi zpomalenou prózou. Tak pravděpodobně první, co se stalo, bylo to, že tětiva narazila do měkké, nechráněné strany seržantova předloktí, v důsledku čehož vykřikl a upustil luk. To však nemělo nejmenší vliv na dráhu šípu, který už mířil přesně na chrlič, zdobící střechu na protilehlé straně ulice. Narazil do jednoho kornoutovitého ucha, svezl se, odrazil se od zdi o dva metry dál a mírně zvýšenou rychlostí se vracel přímo na seržanta Tračníka. Se slyšitelným zasvištěním mu proletěl kolem ucha, aby pak zmizel směrem k městským hradbám.
Po několika vteřinách si Noby opatrně odkašlal a vrhl na Karotku pohled plný nevinné zvědavosti. „Nevíš, jak velký asi jsou ty zranitelný místa?” zeptal se, „tak vodhadem?”
„Oh, může to být docela malé místečko,” odpověděl mu vždy ochotný Karotka.
„Jo, toho jsem se tak trochu bál,” přikývl Noby. Přešel k okraji střechy a ukázal dolů. „Tam dole je nádrž,” prohlásil. „Používali ji k chlazení vody v desti¬lačním zařízení. Je pěkně hluboká, takže až si seržant vystřelí na draka, můžeme do ní skočit. Co říkáte?”
„Ale proč bychom to dělali,” zavrtěl hlavou Karotka. „Seržantův šťastný šíp zasáhne draka do zranitelného místa a bude po drakovi, takže si už nebudeme muset dělat žádné starosti.”
– Stráže! Stráže!

Slabiny monster jsou v literatuře klíčovým prvkem – bez nich by hrdinové neměli šanci proti tak mocným tvorům a příběh by postrádal napětí. Často nejde jen o fyzické místo, ale o konkrétní materiál, rituál nebo charakterovou vadu.

Pokud se jedná o draky, tak obecně se bere, že jejich nejslabším místem je odhalené břicho, které není tak dobře obrněné jako ostatní části těla. Právě takovou slabinu měl drak Glaurung z Tolkienova Sillmarillionu. Hrdina Túrin tohoto draka zabil zespodu, když drak nad ním přelézal přes roklinu.

Nejznámějším drakem se slabinou, je pak drak Šmak (Smaug) z Tolkienova Hobita. Jeho slabinou je chybějící šupina na levé straně hrudi. Bilbo ji odhalí díky drakově marnivosti, když Smaug před ním předvádí svou zbroj z železných šupin a drahokamů. Hrdina Bard, zjevně daleko lepší lučištník než náš seržant Tračník, se pak o této slabině dozví. A když Šmak plení Jezerní město, zasáhne jeho slabinu šípem, když drak nad ním přelétává.

Pokud připomeneme jiná mytologická monstra a jejich slabiny: Medúza byla poražena tím, že se podívala do vlastního odrazu na lesklém štítě antického hrdiny Persea. Hydra, které se každá uťatá hlava rozdvojila, pak byla poražena Héraklem, který s pomocí svého družiníka Joláa každou čerstvou ránu vypálil ohněm.

Obdobně pak mají různé slabiny i monstra ze současné literatury, jako např. bílí chodci z Hry o trůny, kteří byli zranitelní zbraněmi z dračího skla (obsidiánu) nebo valyrijskou ocelí. Nebo třeba bubák z Harryho Pottera, u kterého stačilo, že jste noční můru, kterou bubák zrovna představoval, nějakým způsobem zesměšnili.

Jak je vidět, i to nejnebezpečnější monstrum mělo nějakou slabinu, byť sebenepatrnější, díky kterému se dalo porazit.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

29.06.2026

Petr Čáp