Víte, že?

Procesy se zvířaty

Elánius přitáhl seržanta k sobě. „Běžte a sežeňte někde nějaký provaz. Spoustu provazu. A tak silný, jak to jde. Myslím, že bysme mohli - no, třeba svázat dohromady křídla, možná, nebo převázat čelisti, aby nemohl chrlit plameny.”
Tračník na něj nejistě zíral.
„Myslíte to vážně, pane? Vy ho chcete fakt zatknout?”
„Proveďte!”
On už byl zatčen, pomyslel si, když se prodíral davem. Já osobně bych ho nejraději svázal a hodil do moře, ale jednou byl zatčen, tak si s tím musíme nějak poradit, nebo ho pustit.
Cítil, jak se jeho vlastní nenávist k obludě tváří v tvář rozzuřenému davu vytrácí. Co s ním můžeme dělat? Poskytnout mu poctivý soud, pomyslel si, a pak ho popravit. Ne zabít. Tak to dělají hrdinové tam někde v divočině. Takhle se ve městech myslet nedá. Nebo přesněji dá, ale když s tím jednou začnete, uděláte líp, když celé to místo vypálíte do základů a začnete znovu. Prostě je potřeba to dělat - no, podle zákona.
„My musíme být určitě šílení,” vypravil ze sebe Elánius.
„Ó nikoliv, pane.” odpověděl mu klidně Karotka. „Máme tady spoustu precendentů. Tak například tady máme ten případ, při kterém byla uvězněna slepice za to, že kvokala na Svátek pečené duše. Během vlády mírně bláznivého, nervózního lorda Picbudky byla popravena celá kolonie netopýrů, protože nepřetržitě porušovali zákaz vycházení po setmění. To bylo r. 1401, pane. V srpnu, myslím. To byly velké dny práva,” dodal Karotka zasněně. „V roce 1321, představte si, byl odsouzen malý mráček, který zastínil slunce přesně v nejdůležitějším okamžiku obřadu, při kterém uváděli do úřadu lorda Hergota Vyšinutého.”
– Stráže! Stráže!

I na Zemneploše došlo k podobným bizardním případům. V Evropě bylo až do 19. století běžné soudní procesy se zvířaty. Tehdejší společnost se na zvířata nedívala jako na “věci” nebo neuvědomělé tvory, ale jako na bytosti, které mají morální odpovědnost a jsou schopné rozeznat dobro od zla. Pokud zvíře porušilo božský nebo lidský řád, muselo být potrestáno. Popravy zvířat byly i v pozdější době, přestože nebyly tak časté.

Zde je několik příkladů z historie:

Mučení prasete (1386): Prase vniklo do jednoho z domů ve Falaise, kde vážně potrhalo malé dítě v kolébce, které zemřelo. Zvíře bylo zatčeno a odsouzeno podle zásady “oko za oko, zub za zub” ke stejnému způsobu smrti, k jakému došlo u napadeného dítěte. Prase tedy bylo zmrzačeno na přední noze a hlavě a nakonec bylo oběšeno. Prase bylo před exekucí navlečeno do lidského oblečení. Místní rolníci měli povinnost přivést na popravu svá prasata, aby se z popravy poučily, jak dopadnou, pokud zaútočí na člověka.

Kohout z Basileje (1474): Ve Švýcarsku byl postaven před soud kohout, který údajně snesl vejce. Tehdejší společnost věřila, že jde o těžký hřích proti přírodě a projev spolčení s ďáblem (z takového vejce se měl vylíhnout bájný bazilišek). Kohout byl odsouzen a za přítomnosti velkého davu zaživa upálen.

Obhájce krys (16. století): Mladý francouzský právník Barthélemy Chassenée dostal za úkol obhajovat krysy z provincie Autun, které sežraly úrodu ječmene. Když se krysy nedostavily k soudu, Chassenée argumentoval tím, že krysy jsou příliš rozptýlené po vesnicích, a tedy neměly dost času se k soudu dostavit. Když byl termín soudu posunut a krysy se opět nedostavily, tak je hájil, že by se rády dostavily, ale cesty jsou pro ně nebezpečné, kde číhají jejich nepřátele kočky a psi. A obžalovaní mají právo se nedostavit, pokud jim na cestě k soudu hrozí smrtelné nebezpečí. Proces byl nakonec odložen.

Kacířští úhoři (1543): V Itálii se přemnožili úhoři, proto byli oficiálně exkomunikováni. Po procesu se ale, kdo by to řekl, jejich počet rapidně vzrostl. Obyvatelé to pak prezentovali tak, že se tím úhoři církvi vysmívají. Kněz v pokračujícím církevním procesu musel nakonec přiznat, že úhoři jsou příliš kluzcí na to, aby na nich klatba ulpěla.

Termití kazisvěti (18. století): V Brazílii podali mniši z kláštera sv. Antonína žalobu proti termitům, kteří jim ničili jejich budovu. Obhájce termitů je obhajoval, že i termité mají právo na obživu, vyzdvihl jejich píli a vinil mnichy, že je to trest za jejich pýchu a lenost. Soudce nakonec rozhodl, že termiti jsou povinni se vystěhovat a mnichové museli pro termity vytvořit rezervaci, kam jim měli sypat dřevěný odpad. Údajně se stal zázrak a termiti se skutečně přestěhovali.

Osvobozená oslice (1750): Ve Francii byl chycen muž při sodomii s oslicí. Podle tehdejšího práva hrozila smrt oběma. U soudu se však za oslici postavil místní kněz a sousedé. Podepsali prohlášení, že oslice byla vždy ctnostná, klidná a bezúhonná a v tomto případě byla čistě obětí násilí. Oslice byla osvobozena, muž byl popraven.

Oběšení opice (začátek 19. století): Za Napoleonských válek u britského Hartlepoolu ztroskotala francouzská loď. Ztroskotání údajně přežila pouze opice oblečená do námořnické uniformy – maskot námořníků. Lidé z Hartlepoolu se ji snažili vyslýchat, ale když vyluzovala pouhé skřeky, nakonec ji oběsili jako francouzského špiona.

Slonice Mary (1916): Byla součástí cirkusu kočujícího po USA. V Tennessee však zabila svého nezkušeného chovatele, který ji bodl hákem za ucho. Sloní uši jsou velmi citlivé, a tak ho Mary v bolesti shodila, šlápla na něj a zabila ho. Cirkus pak byl kvůli rozběsněnému davu nucen provést její popravu. Slonice pak byla oběšena na železničním jeřábu.

75 pašeráckých holubů (1963): V oblasti Středozemního može operoval gang pašeráků, který za pomoci poštovních holubů pašoval peníze a cennosti. V libyjském Tripolisu pak byli holubi odsouzeni k trestu smrti za napomáhání při nelegálním pašování peněz.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

13.07.2026

Petr Čáp