Víte, že?

Elánius jako inspektor Columbo

Elánius došel k otvoru ve zdi a nahlédl dovnitř. Několik vrahů se tázavě podívalo na dr. Kruxminora a jejich ruce sjely k různým částem oděvu. Zavrtěl hlavou. Možná že jeho opatrnost měla něco společného s tím, jakým způsobem položil Karotka ruku na jílec svého meče, ale mohlo to být i tím, že i vrazi mají, koneckonců, jistý morální kód. Bylo nečestné zabít někoho, za koho jste nedostali zaplaceno.
“Vypadá to jako nějaké… muzeum,” uvažoval nahlas Elánius. “Cechovní síň památek a cti, nebo něco takového, že?”
“Ano, ano, přesně tak. Různé zajímavosti a maličkosti. Víte sám, jak se takové věci za léta nastřádají.”
“Oh. No, zdá se, že je všechno v pořádku,” přikývl Elánius. “Omlouvám se, že jsem vás zdržoval, doktore. Tak já pomalu půjdu. Doufám, že jsem vám nezpůsobil žádné nepříjemnosti.”
“Ale samozřejmě, že ne! Jsem rád, že jsem vás mohl provést kolem a poskytnout tak klid vaší mysli.”
Elánius a jeho doprovod byli uctivě, ale velmi důrazně směrováni k bráně.
“To sklo bych co nejrychleji uklidil,” obrátil se Elánius k doktorovi, když předtím vrhl poslední pohled na znečištěný dvůr. “Někdo by si tady na všem tom skle mohl ošklivě ublížit. Nerad bych viděl, aby některý z vašich lidí přišel k úrazu.”
“Hned se do toho dáme, drahý kapitáne,” usmál se dr. Kruxminor.
“Výborně. Tak dobrá. Mnohokrát vám děkuji.” Kapitán Elánius se zastavil v bráně a pak se pleskl dlaní do čela. “Omlouvám se, promiňte prosím, ale mám v tyhle poslední dny paměť jako řešeto - a co se vám to vlastně ztratilo?”
Na tváři dr. Kruxminora se nepohnul ani sval.
“Neřekl bych, že se nám něco ztratilo.”
Elánius na něj chvilku mlčky upíral zrak.
“No ano! Promiňte! Samozřejmě, že nic! To byste už dávno řekl… Omlouvám se. Už mám té práce nějak až nad hlavu a nevím, co mluvím. Takže abych opravdu šel.”
Muži ve zbrani

Elánius při rozhovoru s představeným Cechu vrahů doktorem Kruxminorem použil klasický trik inspektora Columba, kdy se na nejdůležitější otázku zeptá ve chvíli, kdy je pozornost podezřelého ukolébána pocitem, že už má výslech za sebou. Díky tomu pak následná reakce napoví inspektorovi víc, než kdyby postupoval dle standardních vyslýchacích procedur.

Tato technika je však asi stejně stará jako samotná profese vyšetřovatelů. Podobnou fintu jako Columbo a Elánius použil například i vrchní rada Vacátko ve filmu Vražda v hotelu Excelsior.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

11.10.2021
Petr Čáp