Víte, že?

Agateánská měna rhinu

Zatím u Prokopnutého bubnu poslouchal Mrakoplaš s otevřenými ústy Dvoukvítkovu řeč.
„Takže jsem se rozhodl, že to musím vidět na vlastní oči,“ říkal právě ten mužík. „Osm roků jsem na to šetřil. Osm roků! Ale stálo to za každý půl-rhinu. No prosím a tady mne máte. V Ankh-Morporku! Myslím tím ve městě oslavovaném písněmi i příběhy! Chodím po ulicích, které poznaly krok Herika Bělomeče! Hrun Barbar, Bravd Střeďan a jeho věrný Lasička... Víte, je to přesně tak, jak jsem si to představoval.“
Mrakoplašova tvář se postupně měnila v masku fascinované hrůzy.
„Už jsem to prostě nemohl v Bes Pelargicu vydržet,“ pokračoval rozverně Dvoukvítek. „Celý den jsem seděl u psacího stolu, sčítal jsem sloupce čísel a jediné, co jsem měl před sebou, až na to budu mít roky, byla penze... a kde je v tom jaká romantika? Tak jsem si jednou pomyslel: Dvoukvítku, teď a nebo nikdy! Vždyť nemusíš ty pověsti jen poslouchat. Můžeš se tam vypravit. Skončil čas, kdy ses potuloval po přístavu a poslouchal námořnické historky. Dal jsem si dohromady tady ten slovník a zaplatil si cestu na nejbližší lodi, která plula na Hnědé ostrovy.“
„Nenajmul jste si žádný strážce?“ zamumlal Mrakoplaš.
„Ne. Proč? Copak mám s sebou něco, co by stálo za krádež?“
Mrakoplaš se rozkašlal. „Máte s sebou, ehm, zlato.“
„Ale to je sotva dva tisíce rhinu. To je stěží na živobytí na jeden nebo dva měsíce, tím myslím u nás doma. Tady by mi mohly vydržet o trochu déle, doufám.“
„Není náhodou rhinu jedna z těch velkých zlatých mincí?“ zeptal se maličko nesvůj Mrakoplaš.
„Ano.“ Dvoukvítek se na čaroděje starostlivě zadíval přes horní okraj svých podivných hledících čoček. „Budou mi dva tisíce stačit, co myslíte?“
„Grrr,“ zachrčel Mrakoplaš, „chtěl jsem říct, že jo, že budou stačit.“
„Výborně.“
„Hm. Je každý v Agateánské říši tak bohatý, jako vy?“
„Bohatý? Já? Můj dobrý muži, jakpak vás tahle hloupost napadla? Vždyť já jsem jen chudý úředník. Myslíte, že jsem hospodskému zaplatil příliš mnoho?“ dodal po krátkém zamyšlení Dvoukvítek.
„Hm. Mohl se spokojit s menší částkou,“ připustil Mrakoplaš.
– Barva kouzel

Agateánská měna rhinu, kterou zde Dvoukítek používá, je blízká anglickému slovu rhino, tedy nosorožec. Sice zde není uvedeno, jaká vyobrazení jsou na Dvoukvítkových zlatých mincích, ale v Zajímavých časech jsou desetirhinuové bankovky s poníkem a padesátirhinuové bankovky s opicí. Vyražení nosorožce na zlatých mincích je tedy velmi pravděpodobné.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

21.02.2022