Slovo Martina Schwarze

(Sepsal Martin „Patricij“ Schwarz při příležitosti obnovení Klubu v roce 2009)

Jak to vlastně všechno začalo …

Hadati mne požádal o pár slov o založení Klubu Terryho Pratchetta, a tak jsem si sedl se sklenkou tramínu k počítači a začal vzpomínat. Musím se vrátit na začátek roku 1995, kdy jsem si přečetl první dvě zeměplošské novely. Tehdy byla fantasy většinou společnosti přijímána stále jako cosi „divného, podezřelého a pokleslého.“ Mnoho z vás asi neuvěří, ale knihy tohoto žánru jsme si chodili kupovat tajně do speciálních zapadlých SFaF obchůdků. Dnes máte v každém knihkupectví SFaF oddělení, knihy tohoto žánru jsou ve výlohách, u kasy v regálech s novinkami, každý druhý čtenář v metru nějakou drží a hrdě kolem sebe mává titulní stranou s barevným obrázkem. Ale tehdy, žádný Harry Potter, žádný Eragon, žádné doplňkové akce, slevy, lákadla, umístění v knižních žebříčcích (s ostatními „opravdovými“ knihami!) a podobně. Přijde mi až neuvěřitelné, že mnoho z vás, kteří knihy Terryho Pratchetta dnes čtou, tehdy ještě ani nebyli na světě. Ten čas ale vážně letí.

Možná vás také překvapí, že nechybělo málo a „zeměplochy“ by u nás přestaly vycházet hned po prvních dvou dílech – on totiž prodej ze začátku nic moc, a nakladatel Vlastimír Talaš dokonce uvažoval, že celou sérii zastaví! Naštěstí se tak nestalo. Další klikou bylo, že i přes prvotní odmítnutí (ze skromné obavy, zda na to bude stačit!) se překladu chopil Jan Kantůrek – a fenomén TP měl v Česku volnou cestu.

Pojďme ale ke Klubu samotnému. V onom roce 1995 jsem se tedy rozhodl, že se musím rychle stát Patricijem, než mne někdo předběhne a budu se pak muset zbytečně zdržovat jeho odstraňováním. Klub byl založen, zaregistrován, a já (tehdy s drzostí vlastní jen mládí) si dal schůzku s panem Talašem a panem Kantůrkem, kde jsem je přesvědčil, že jde o skvělou věc, a donutil je k tykání a ke vstupu do Klubu! Jak sami vidíte, neztrácel jsem čas 🙂 Dnes jsou oba mými dobrými rodinnými přáteli, s Vlastou jsme si navzájem odsvědčili svatby.

Ve své obligátní žlutooranžové barvě začal vycházet čtvrtletník Cori Celesti (někdy až se 40 stranami!) a v něm se objevovaly povídky, reportáže, rozhovory, zeměplošské zajímavosti z domova i ze světa, střípky z conů, ukázky z připravovaných knih, soutěže a spousta dalšího čtení. Čestné členství Klubu přijali Terry Pratchett, Josh Kirby, Colin Smythe, Paul Kidby, Stephen Briggs a další, a ti všichni nám poskytovali spoustu informací z první ruky či zajímavě věcičky do soutěží a odměn. Navázali jsme kontakty s fankluby v Anglii i USA a navzájem se podporovali. Klub kromě CC pro své členy vyrobil samolepky, odznaky a bonusové materiály (typu přílohy Ankh-Morpork TIMES či brožurku Pravidel Mordýřovy Sudé). „Majstrštyk“ se nám povedl v roce 2000 vydáním speciálu CC – comicsu Mort na 64 stranách, který pro Klub nakreslil známý Radek Sedlák. Kvalitně vytištěného a připraveného díla si cenili i v zahraničí (a to nejen pratchettisté) a stal se poměrně vzácnou a ceněnou raritou (info např na http://www.comics.cz/recenze/mort.html).

Nejen na poli literárním se Klub prezentoval. Na conech se stal součástí programu i zeměplošský blok, většinou v klasické trojici – Vlasta o tom, co chystá, Honza přečetl nové ukázky a já pauzy, kdy si lidé potřebovali oddechnout od smíchu, vyplnil povídáním o tom, co se děje ohledně Zeměplochy ve světě (včetně mnoha názorných ukázek, fotek, videa a zajímavých artefaktů). Klub samotný (tehdy cca 200členný) si postupně troufal na samostatnější akce a setkání, a tyto zkušenosti vyvrcholily roku 1999 uspořádáním víkendového ZeměplochaConu, kterého se aktivně zúčastnil i sám Terry Pratchett, a to postupně v SFaF prodejně Krakatit, v sále školy v Ječné a v ZOO v Tróji (kde TP promítal a přednášel například o Nadaci na záchranu orangutanů za účasti pana ředitele Fejka a poté slavnostně před novináři adoptoval želvu, kterou mu Klub „věnoval“), více snad např. na http://www.discworld.cz/clanky.php?section=cony&ID_clanku=14 či http://www.festivalfantazie.cz/avalon/zbrane/ZA25/zemplcon.html

Moderní věk však dohonil i Českou republiku, přístup k internetu se pomalu stal běžnou součástí domácností a škol, a tak se logicky aktivity Klubu s registrovanými členy někdy od roku 2000 postupně stále více přenášely z papírové podoby Cori Celesti na web. Všechny informace se dostávaly rychle a bez složitého papírování a boje s poštou (tehdejší třídění, kompletace a balení podle PSČ se stávalo naší noční můrou) ke všem, komu světy TP učarovaly stejně jako nám. Klasická podoba Klubu s registrovanými členy a uzavřenější komunitou, jejímž znamením byla každoroční žlutooranžová placka se zeměplošským motivem a letopočtem, byla u konce. Webové stránky se staly jakousi výkladní skříní klubu, virtuálními Cori Celesti (tomu odpovídala i vizualizace), ovšem přístupné hned a všem.

Malou vsuvkou zde musím zmínit ty, kteří se mnou tu káru všechny ty skvělé roky (bože, je to už 14 let!) táhli – Markétu Suchomelovou (která se starala o zahraniční aktivity a překlady – nyní je mimochodem mojí manželkou, Richarda Klíčníka (nyní už veterána Fandomu, nicméně v dobách CC byl náš hlavní reportážník a okultista), Vaška Šlajcha (jehož nezaměnitelný grafický rukopis a ilustrace se staly dalším poznávacím a velmi osobitým prvkem Klubu), Radka Bohunského (jenž měl na starosti přílohu Ankh-Morpork Times) a Vaška Dvořáka (který měl na starost údržbu webových stránek). Děkuji vám.

Redakční okruh stárnul, pracovní a rodinné záležitosti začínaly přibývat, a tak jsem velmi rád, že se našla další generace, která se rozhodla v čele s Hadatim převzít tento štafetový kolík. Svoje neskutečné nadšení a kvality předvedli už se spuštěním těchto webových stránek a hlavně jejich neutuchajícím dlouhodobým zájmem, aktualizacemi a novinkami. Za dobu svého patricijování jsem totiž zjistil jednu důležitou věc – není těžké se do něčeho na pár měsíců zapálit, vrhnout se na Klub, Fanzin, stránky, ale vydržet u toho, zůstat, i když počáteční nadšení vyprchá, stále se svému projektu věnovat a vylepšovat ho. To je teprve to pravé fanouškovství, ta pravá láska a pocta autorovi. A to tahle sestava má a prokazuje už dlouho. Fandím jim, obdivuji je, a před jejich aktivitami opět oživit samotný Klub, tj. základ toho pravého fanouškovství, musím smeknout. Teprve v Klubu najednou zjistíte, že se stáváte, spolu s podobnými báječnými šílenci, ze čtenářů a obdivovatelů opravdovými fanoušky, znalci a fajnšmekry. Ten pocit, ten rozdíl pochopíte a poznáte – to můžete starému patricijovi věřit.

Držím palce Hadatimu a jeho družině. Už teď odvádí spoustu „černé práce“ a přesto si na sebe nabírají další ranec – vzkříšení Klubu. Tomu přeji z celého srdce dalších 14 let, mnoho zanícených členů a spoustu zajímavých projektů. Taktéž hodně zajímavostí a počteníčka v klubové výkladní skříni na discworld.cz a vůbec všem obdivovatelům světů Terryho Pratchetta ještě mnoho a mnoho večerů, kdy si po celodenním shonu v klidu sednou a otevřou novou Mistrovu knihu. A až za mnoho let bude mít jednou Klub vlastní zázemí (po vzoru starých anglických gentlemanských klubů), tak doufám, že bude mít vedle krbu, přikrytý teplou dekou, v houpacím křesle a se skleničkou commandarie v ruce své místo i jeden starý šedivý patricij …