Smrť jde do důchodu

Smrť je jednou z nejoblíbenějších postav Zeměplochy, a když se v knize objeví jako jedna z hlavních postav, tak je kvalita zaručena. Tentokrát se Smrť zaměří na zcela novou lidskou zkušenost – na důchod. Doteď jen věděl, jaké to je umírat, nyní zjišťuje, jaké to je žít, když si odpracuje dostatečný počet let (kam se na něj hrabou čeští důchodci). Dalším kladem této knihy je, že se zde zrodí další populární postava – Krysí smrť.

Druhá dějová linie je jen o něco málo zajímavější. Je o nejstarším mágovi Rumpálu Žičkovi, jehož prostřednictvím se seznamujeme s další neviděnou sociální skupinou Ankh-Morporku – s nemrtvými a s dalšími nadpřirozenými tvory žijícími v tomto kosmopolitním městě.

Slabinou knihy je pouze hlavní záporná postava, které musí Rumpál Žička (a mágové NU) čelit. Přijde mi, že achillovou patou některých knih Terryho Pratchetta jsou neosobní záporáci. Pratchett si totiž pro své romány často vymýšlí nebezpečí pro Zeměplochu, jako jsou třeba Věci z Podzemních rozměrů, jejichž pohnutky může čtenář jen těžko pochopit. Takovéhle hrozby pro Zeměplochu ale pak vnímám spíše jako magické živelné katastrofy. Daleko raději tedy mám Pratchettovy „lidské“ záporáky, které dokáže vykreslit naprosto dokonale. V této knize se sice objeví Smrťův oponent, ale je zde tak krátce, že si ho moc neužijeme, a i ten by se dal považovat za další živelnou katastrofu. Přesto se jedná jen o drobné výhrady, které mi nijak nekazily požitek z celkového čtení.

Zejména snaha Smrtě žít obyčejným životem sedláka, kdy poprvé doopravdy zjišťuje, co to pro lidi znamená žít, je skvělým zážitkem. Pratchett zde pak zabíhá do filosofie života a smrti, kde se snaží vysvětlit, že i smrt je součástí života, a je tedy dobré přijmout i tuto stránku lidstva.

O článku můžete diskutovat na naší facebookové stránce Zeměplocha a KTP.

01.05.2023
Petr Čáp