Byl dříve bůh či člověk?

Recenze na zeměplošský román Malí bohové, ve kterém si Pratchett bere jako hlavní téma náboženství a víru, a to ještě důkladněji, než v Pyramidách.

V této knize Pratchett paroduje náboženství, kdy spíše než že by zesměšňoval víru jako takovou, zesměšňuje náboženský fanatismus a poukazuje na pokrytectví náboženských pohlavárů. Řeší i to, jak lidé své náboženské vůdce slepě následují, a že co tito řeknou či udělají, považují za boží vůli, aniž by vyžadovali nějaké boží znamení.

Podíváme se tak do Omniánské říše, která má teokratický systém a svou víru zneužívá k tomu, aby napadala okolní země, které její víru nesdílejí. Sledujeme zde osudy Bruty, mladého a bezelstného chlapce, který pevně věří ve svého boha Oma, kdy postupně zjišťuje, že je nejspíš ve své víře osamocen. Zbytek lidí Omniánské říše totiž nevyznává Oma, ale vytvořený náboženský systém.

Po knize Pyramidy také znovu navštívíme Efebe, které je plné filozofů jako tomu bylo ve starověkém Řecku.

Díky tomu tak zde dochází ke střetu dvou velmi odlišných a polarizovaných civilizací. V jedné nejsou jeho obyvatelé zvyklý myslet za sebe, kdy za ně myslí církev. Ve druhé naopak myslí až přehnaně moc, kdy Pratchett dává jemně najevo, že ani to není tak docela prospěšné pro společnost jako takovou.

Kniha, zejména pak její závěr, pak mnohé čtenáře dovede k zamyšlení ohledně náboženství, kdy není podstatné, zda je čtenář věřícím či ateistou. Pratchett zde používá svůj oblíbený názor, že to lidé stvořili bohy, ne naopak. Pratchettův pohled na náboženství pak může urazit jen věřícího bez otevřené mysli a ochoty přijímat odlišné názory na víru jako takovou.