Dlouhá Země

Pratchett vytáhl svou dlouho pohřbenou krátkou povídku Horní křížení (viz povídková sbírka Mrknutí obrazovky) a společně se Stephenem Baxterem z ní vytvořil pentalogii. Jedná se o oblíbené Pratchettovo téma „kalhot času“, tedy jak by mohly vypadat alternativní historie světa.

Už od začátku knihy je hlavní námět tohoto sci-fi světa prozrazen. Na internetu je zveřejněn návod na výrobu jednoduchého zařízení, které má lidem umožnit vkročovat do jiných alternativních Zemí, které se liší od původní Země. Původní Zemi se tak začne přezdívat Prvozemě. Hlavním rozdílem oproti Prvozemi je, že na těchto světech neexistuje žádná lidská civilizace. A čím dále se dostáváte od Prvozemě, tím odlišnější tyto alternativní Země jsou.

Lidstvo tak díky tomuto vynálezu začíná kolonizovat nové světy, což nese spoustu úskalí pro lidskou společnost, protože cestování přes světy má mnoho omezení. Odchodem části lidstva z Prvozemě pak také dochází k mnoha potížím na samotné původní Zemi, neboť s lidmi odchází i kapitál a politická kontrola vlád nad takovými lidmi. Proto se mnoho zemí snaží tomuto exodu bránit. Vlády Prvozemě však tuto odyseu nedokáží dostatečně kontrolovat, a to právě díky tomu, že „vkročovač“, zařízení umožňující cestovat po Dlouhé Zemi, není nijak složité vyrobit a návod na jeho výrobu byl díky internetu rozšířen do všech koutů světa.

První kniha z této série pojednává o těchto problémech, ať už se jedná o kolonizování nových světů podobající se kolonizaci Ameriky Evropany, nebo o problémech vznikajících na Prvozemi díky odlivu podstatné populace světa.

Vliv Terryho Pratchetta je zde dost patrný, a to nejen původním nápadem, ale také humorem, přestože ho zde není tolik, jak může být čtenář Zeměploch zvyklý. Dlouhá Země má humorem blíže spíše k Národu či k Filutovi. Nejvíc je pak vidět Pratchettův styl na jedné z hlavních postav příběhu – na postavě Lobsanga, který je sice postavou vážně míněnou, nejedná se o prvoplánovou komickou postavu, ale která v sobě ukrývá humor v pratchettovském duchu. A Pratchettův vliv je zde cítit na mnoha dalších místech. Třeba na tom, že zde pojmenuje dva nepozemské druhy jako trolly a elfy, kdy ti první jsou mírumilovní a ti druzí agresivní.

Nejméně první dva díly Dlouhé Země stojí za to si přečíst. Jednotlivé díly série pak mají dostatečně uzavřené konce, takže se kdykoliv můžete rozhodnout, že v sérii už nebudete pokračovat a nebudete tak mít špatný pocit z neuzavřených konců série.